Kryptonové ptáče sežrané koňohrochem

22. listopadu 2013 v 22:38 | Ecritte
Je večer a já se dívam na dokumentární film. Koukam se na nějaký infekce, bakterie...nechutné. Ano, vim, že s tim nic nenadělam, ale prostě si nemůžu pomoct a fandim těm zlým :D No jo, ty viry sou mi milejší, jak se ta plíseň krásně roztahovala, no prostě sem jí fandila, vypadala docela mile. Kriste pane! Fujky oni právě vytáhli ruku a chtěj jí nějakýmu chlapovi transplantovat. Tak jo, musim změnit téma, nebo uvidim, co ste měli k večeři. Ale jako ty doktoři sou fakt úžasní, cévku po cévce, sval po svalu a kost po kosti mu přidělali ruku, i když to pak vipadá, jako z nějakého hororu. Hned si představuju, jak šílenej chlap (ano chlap, ženská je na to moc inteligentní, že) odřezává části člověka, člověk řve a šílence to baví, až když je z těla jen torzo...jo! už mlčim.

Jinak u mě v životě nic novýho neni. Něco jako láska, nebo alespoň její podoba mě stále neústupně ignoruje. Halooo já jsem tady. Samozřejmě neočekávam, že mě svět přestane bojkotovat, to ne, to zas nechci, ale zase aby mě úplně nevymazával ze svého vědomí. Teď nejspíš řvu někde v rohu jeho hlavy a kopu do masivních dveřích. Právě jsem si ukopla palec, ale neřešte to, nasaďte ignor a pokračujte dále...

Dnes za mnou přišla spolužačka a oznámila mi, že mam dneska čas, takže budu moct napsat článek a připoměla mi to, že jsem se zaázala psát každej den. No jo, tak to jaksi nevyšlo, ale článek píšu, takže je spolužačka snad spokojená. Dneska měli nějak všichni takovou mírumilovnou náladu, děsilo mě to :D
konečně jsem byla doma v nepřátelském prostředí, jakmile sem otevřela dveře sestra mě začala štvát, já jsem se tak nadechla a v duchu jsem si řekla "sladký domove"....


Nesmí chybět můj odstaveček o lásce. samozřejmě už jsem něco naštípla, ale to byla jen informace, která vás měla psychicky připravit na to co přijde, že. Takže jak sem říkala, láska na mě z vysoka ser...kašle (nebudeme sprostý, že). Znáte to, když s vámi někdo (samozřejmě pěkný kluk) zavede hovor, vy už musíte vystupovat z tramvaje a již vidíte, jak váš autobus stojí na zastávce, takže se rozloučíte rychlim ahoj, vystoupíáte z tramvaje jako člověk a poté světelnou rychlostí doběhnete na poslední chvíli, zdržujete všechny, jelikož nemůžete v tom bordelu, co máte v tašce, najít peněženku a když usednete, zadní část autobusu je polomrtvá smíchy, jelikož tam sedí samý známý a jeden pžedz druhýho mi to říká, že mi to fandilo -_-. Takže mi říkejte jak chcete, ale já sebe označuji za naprostýho loosera. Někdy si říkam, jestli se tim náhodou (ale jen čirou) nahoře někdo nebaví. No znáte to, denně si každý sedne a řekne si, to by byla prdel, kdyby ta z toho blogu dneska potkala kluka, který byl ochoten navázat rozhovor, ale zrovna by spěchala na bus no a neměla na rozhovor čas, ať by byl jakkoliv milý. Takže vám ještě jednou děkuji...¨

Jinak nemáte nějaké zajímavé téma, o kterém bych mohla řečnit na soutěži? To víte, já jsem aktivista, takže se taky přihlásim do každý blbosti :D

Tak páčko lamy! a mějte super život...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama