Jeden přebývající lístek

12. listopadu 2013 v 22:57 | Ecritte |  žiju
ahoj lidi. Tak za sebou mam další den, ano někdy mam pocit, že když to říkam, neznim tak nadšeně, jak bych měla být. Samozřejmě naprosto příšernej den. Je mi naprosto mizerně a tak se omlouvám, že poslední dobou mam velice pesimistické články. Ano, mé okolí mi jasně dává najevo, že život byl až příliš dlouho moc krásný. Ještě než se budu zahrabat pod peřinu a v klidu se vybrečet, tak vám přináším mou aktualizaci dnešní depky. Ano, už vidím vaše nadšení, že zas další tragickej článek.


Jen tak shrnutí, proč mam náladu pod psa, jsem ubrečená a neni mi dobře. Včera jsme se pohádali s mámou, ano, to se vám jistě taky stává, ale jen shrnu o co šlo.
Přišla jsem mamině říct, že jsem dostala jedničku. Ona se zeptala, co dostanu na vysvědčení. Já zažertovala, že je vše možné. Ona se rozčílila, ona mě ponížila, ona mě seřvala a srazila na kolena. Ona se se mnou nebaví, ona mě ignoruje, ona mě nenávidí, jen protože nemam takový známky jaký si ona představuje (ano vskutku, já nemam samý jedničky). V pátek jsem kupovala dva lístky na mou proslouženou, za každej jsem dala 120Kč a teď mi jeden přebejvá. Ona nestojí oto, aby mě viděla na prodlouženej, jí je to jedno. Ona nechce vidět, jak mi to sluší, ona mi nechce říkat, že mi to sluší a jak sem vyrostla, jak je na mě hrdá. Ona prej moje známky neřeší a je jí to jedno. To mi připomíná, musim tátovi připomenout rodičák v pondělí.
Asi si říkáte, že je to prkotina, ale ona mě opravdu igoruje a nejhorší je, že to odnesl i táta, kterej se mě zastal. Kdybyste to viděli, co se to tu doma děje. Dokuď nepřijde, je vše v pohodě, atmosféra normální. Když se vrátí a zaměstná tátu s taškama, chodí tu uraženě se zvednutou hlavou a s nikym nemluví, kromě její dcery a zvířat.
Takže samozřejmě pokaždý, když se na mě podívá a ignoruje mě dál, se rozbrečim, už ani nevim proč, ale prostě brečim. Je mi zle, hlavně psychicky, ale každý ráno se donutim vstát a nasadim úsměv. Nechci, aby to mé okolí řešilo, aby mí spolužáci byli smutní, aby sem na ně přenesla mojí špatnou náladu. Je to jen moje věc a samozřejmě teď už vaše a dobrý půlce čtenářům jsem skazila náladu (ano, jednomu...přesně jednomu! Doufam, že to nejseš ty, za tim druhým monitorem)
Kdybych to nikomu neřekla, tak bych se asi zbláznila. V hlavě mi to buší. Z včerejška na dnešek jsem měla sen. Vyhodili mě ze školy a mamina přijela autem, vyhodila z kufru bágl, ve kterym sem měla věci a když odjížděla řekla, že mi to říkala, že na to nemam. Už mě to děsí i ve snech a začínam si říkat, jestli ona náhodou neměla pravdu, možná jo.

Tak se du zachumlat pod peřinu. Jelikož ona si v ložnici svítí jako by nic. Nevadí jí, že mi svítí přímo do prosklených dveří a já mam ráda absolutní tmu, ne, proč by jí to mělo vadit. V tom pokojíku naproti jsou přece jen dvě morčata a ty to asi moc neřeší...

Tak zamáčknu slzu a du se přinutit ráno zas vstát, nahodit nacvičenej úsměv a vytáhnout historku, nikdy se nic nestalo. Tu používam poslední sobou často, že (viz články o "něm").
Tady máte poslední věc, aby ste se alespoň vy zasmáli. Pošlete mi prosimvás trochu té pozitivní energie, ať neni zítřek tak černý. Omlouvám se za tyto citové výlevy a přeji vám krásnou noc, plnou hezkých snů...užijte si to za mě ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barunie. Barunie. | Web | 12. listopadu 2013 v 23:53 | Reagovat

Ona není tvoje pravá mamka?
Já vím, že je to těžké, chtít aspoň trochu uznání, které se ti nedostává... Ale jestli je to takhle, tak si asi tvoje slzy nezaslouží. Nenech se jí srazit na kolena, rozhodně na to máš, pokud budeš věřit, že na to máš. :) Zůstaň silná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama