Jak jsem se nestala obětí dnešní společnosti

1. listopadu 2013 v 20:05 | Ecritte |  žiju
Dneska byl opravdu tvrdý den, ale hodně mě toho naučil. jsem za něj ráda. Dneska mam moc vážnou náladu. no jo, ještě jsem si nedala kafe ;) No jo, základka mě zklamala jak jen mohla. Byli jsme pozvaní na diskotéku pořádanou součastnými deváťáky, ale když sme tam přišli, paní učitelka nás tam nepustila. ano, prej že tam enmáme co dělat.
Škola zapomněla, co jsme pro ni udělali, že sme mnohdy zůstávali i o víkendu do večera. No jo, škola zapomněla na nás já zapomínam na školu. Sice jsem na tu diskotéku moc chtěla, ale jakmile jsme se museli zapsat na listinu a paní učitelka každýho kontrolovala, jako kdyby sme byli bůhví jaký chuligáni a působili sme kdy potíže. To mě hluboce urazilo a naštěstí jsem se na poslední chvíli otočila a odešla, nepodstoupila bych tu potupu, aby mě někdo šacoval a zkoumal jako kdovíjakýho vyvrhela, abych mohla jít na akci, kterou jsem taky pořádala a ne že bych se zrovna flákala.
Z tohoto plyne ponaučení, nic a nikdo nám nestojí za to, abychom se před druhými ponižovali. když po nás paní učitelka chtěla odůvodnění, abychom na tu diskotéku mohli a Kája tam svou prosebnou řeč předvedla řekla jsem si:"Sakra! Kde to sme?"

Já svoji hlavu nechci sklánět! Toť sou moje slova. Ano, vim, že někdy budu muset, ale proč chodit s neustále sklopenou hlavou a staženým "ocasem"? (nechte si to, puberťáci!) proč být nahrbená jen proto, že to po mně někdo chce, ano skloním hřbet, ale před někým, kdo mi za to bude stát. im, že jsem jako Ivánek z Mrazíka, ale uznejte sami. Kam bychom přišli, kdyby všichni šli z davem a obracely hlavy na druhou stranu?! Já vim, že jednou budu stát s transparentem před budovou vlády.

Ale ať je každý, čím chce být. Někdo zakládá svou kariéru, že svým vlastním tělem vytírá podlahu, OK jeho volba. I když je to sobecké, ale mé ID se někdy projevit musí. Já chci mít jednou moc, aby přede mnou jiní museli klečet, ale nechci toho nikdá využít. Víte proč? Jelikož vím co to je a odmítám to akceptovat.

jinak na závěr, já jim naprosto schvaluji to, že tam šli, to ne. jen jsem chtěla uvést příklad. Samozřejmě, že se šli bavit, takže na žádný morální problémy nemysleli, to je i chápu, jen já jsem takovej šílenec a beru vše no hm...vše vážnější než je...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yima Yima | Web | 1. listopadu 2013 v 21:28 | Reagovat

Naprosto tě chápu a tvé rozhodnutí schvaluji. :)

2 Entries of my life - Zuzka Entries of my life - Zuzka | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 22:58 | Reagovat

Vcelku s tebou souhlasím :)) ..!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama