V moci andělů 3. díl

8. září 2013 v 16:41 | Ecritte |  v moci andělů

"Blear...Blear!"
Vzhlédla jsem, zřejmě jsem byla duchem nepřítomna. Ať se stane cokoliv a ať je mé rozhodnutí sebehorší, já v něj věřím. Snad to bylo Alexovo úsměvem, nebo faktem, že jsem bez rodičů, bez rodiny a zřejmě ráno někdo objeví mou matku, tedy tu horu masa co z ní zbyla a já se rovnou můžu zabalit a jít do děcáku, nebo mi můžou obvinit z vraždy a poslat mě rovnou na popravu jako toho nejbezcitnějšího vraha.
Už jsem mohla naprosto chladně přemýšlet o matce, aniž by jsem se zbláznila. Jsem ochotna kohokoliv zabít. Ten, kdo mi to provedl bude litovat, že si vybral mou rodinu...



Vzhlédla jsem a podívala jsem se Alexovi do očí, snažila jsem se zachovat chladnou tvář, i když se mi podlamovala kolena.
"Přijímám..."
"Je to tvé konečné slovo?"
"Ano,"
Alex se samolibě usmál a vytáhl odněkud z nicoty pergamen. Jako proškolený úředník ho rozbalil, vzal pero a začal hrotem přejíždět po slovech a vysvětlovat.
"Tedy, budu ti sloužit dokuď neuskutečníš pomstu, budeš mi moci dát jakýkoliv příkaz, vše musím zařídit. Dále podepsáním získáváš speciální katanu a dar svou krví zabíjet démony...a abych nezapomněl, po smrti tvá duše propadne podsvětí a čekají tě muka a blá, blá, blá...zde podepiš."
Sáhla jsem po brku a snažila jsem se zakrýt třes ruky.
"Musí to být vlastní krví?" zeptala jsem se a polkla jsem, pohled na krev u mě vzbuzuje nemilé pocity.
"Po tom, co si viděla se bojíš krve?" Alex se hlasitě zasmál.
"A co! Něco vtipného?"
"No...jen, že budoucnost pro tebe přinese spoustu nemilých pocitů a ano, vlastní krví.". Přimhouřil oči a jeho obličej zkameněl. Nadechla jsem se a hrotem brka jsem se píchla do prstu, sikla jsem bolestí, z prstu vytekla kapička krve, namočila jsem v ní brk, který krev přijal jako jeho nedílnou součást a napsala jsem své jméno, šloi to ztěžka, i když byl pergamen pevný.
Když jsem dokončila poslední tah a pozvedla brko, písmo zahořelo rudým plamenem a vpilo se do pergamenu. Alex vytáhl druhé brko, píchl se do prstu, ze kterého začala téct černá tekutina. S naprostou lhostejností napsal znak, který vipadal jako nějaká runa. Když pozvedl brko, znak znovu ohnivě zazářil, ale tentokrát tmavým plamenem a Alex sebou cukl. Když jsem se na něj podívala, byl celý nepřirozeně sevřený. Podívala jsem se na jeho ruku, kde se mu vypaloval do kůže stejný znak. Cítila jsem spálené maso a tuk, zvedl se mi z toho žaludek.
Najednou se Alex narovnal a vydechl: "Co poroučíte?"
Zamyslela jsem se a můj první příkaz zněl: "Budeme se stěhovat"
Alex se uklonil tak, jak to dělávají sluhové ve starých filmech.
"Jak poroučíte." řekl odměřeným hlasem a já jsem se dívala, jak se jeho břišní svaly povolují při vzpřímení.
"Je pozdě, dnes už pomstu nebudeme řešit, nemámliž pravdu?" zeptala jsem se a tajně jsem doufala, že to ALexe zmate a nepostřehne to, co jsem zamýšlela, už teď jsem litovala, že nezůstal tak okouzující jako před upsáním.
"Jistě, dopravím vás do nového...ahmmm domu"
Byla jsem zaražená, že takhle rychle Alex sehnal nový dům, ale ještě zaraženější jsem byla, když mě vzal do náručí.
"C...c...co to děláš?!"
"Odnáším tě do nového bytu. Klid, věř mi."
Tato slova mě moc neuklidnila, ale to už se nou Alex běžel nocí, viděla jsem vše rozmazaně a začínalů se mi zvedat žaludek. Raději jsem zavřela oči, položila jsem si hlavu o Alexovo rameno a vdechovala jsem nasládlou vůni.
Ráno jsem se probudila v posteli, oblečená do pyžama, které jsem obvykle nosila doma. Najednou mě napadlo, jak jsem se do něj dostala a prudce sem se zvedla.
"Převrhneš snídani!" zabručel Alex a narovnal talířek s tousty.
"JAk jsem se sem dostala? A kdo mě oblékl?"
Alex nevypadal překvapeně.
"Přinesl jsem tě sem a neboj, oblékla si se sama."
Zamrkala jsem a snažila jsem se rozpomenout, kdy jsem si brala pyžamo, ale zjevně to nemělo žádný účinek. RAději jsem se zakousla do toustu, stále jsem ještě nemohla uvěřit, že jsem to fakt udělala, připadalo mi to jako špatný sen. Ale ležela jsem v nějakém přepychovém pokoji, tedy spíš komnatě, nade mnou byl baldachýn a rozhodně to nevypadalo, že by jsem byla u sebe v mrňavém pokoji.
Znovu jsem si ukousla pořádný kus toastu a koukla jsem se na Alexe, který právě vyhlížel z okna. Nejspíš si mě všimnul, jelikož se mírně otočil a klidným hlasem řekl: "Jaké jsou tvé další pokyny?"

Pokračování příště

Jak bude cesta k pomstě vypadat? Přečtěte si příště, co Blear vymyslý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gréti Gréti | Web | 9. září 2013 v 14:01 | Reagovat

Čím ďalej, tým viac mi Alex pripomína Sebastiana z Kuroshitsuji :D
Príbeh je mimochodom naozaj krásne spísaný, naozaj ma zaujal :D Teším sa na pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama