Setkání s literární postavou

26. září 2013 v 20:53 | Ecritte |  povídky
Byl lezavý podvečer a já jsem seděla na lavičce, zahloubaná do jedné z knih Agathi Christie.
"Překrásný to večer, že?"
Polekaně vzhlédnu od knihy. Přede mnou stojí malý a kulatý mužíček. Jeho černý navoskovaný knír působí groteskně, ale přitom dodává jeho kulaté tváři nádech noblesy.
"Ano, jistě, moc pěkný," jsem ještě stále zaražená, jelikož se jen tak nestává, že vás osloví podivuhodně vypadající člověk, navíc muž. Možná že by jste utekli, kdyby jste byli na mém místě, ale mně ten muž připadal tak známí.
"Oh! Pardon, kam se podělo mé vychování. Mé jméno je Hercule Poirot."
Mužík, který se údajně jmenoval Hercule se mírně uklonil.
"Těší mě, já jsem Katka…"
Pan Poirot se kouknul na mé ruce, které stále držely knihu od Agathi Christie, její název byl Karty na stole. Nepatrně se pousmál. Zrudla jsem a zavřela jsem knihu.
"Velice zajímavá kniha,"
začervenala jsem se. Byla jsem v rozpacích, jaké asi musí být potkat člověka, který čte knihu o vás.
"To ano, ten případ byl velice obtížný a ze začátku záhadný, ale nebudu vám prozrazovat podrobnosti, knihu je dobré objevit osobně, že mon ami?"
Poirot se pousmál, na jeho tvářích se objevily ďolíčky.
"Pane Poirote, co děláte tady v Česku, smím li se zeptat? Snad tu neřešíte nějaký případ?"
Jeho zasmání mě naplnilo pohodou a klidem.
"Non mon ami. Jsem tu jen rekreačně, už dlouho jsem neměl žádný případ. V dnešní době všichni spěchají a nemají čas ani zapojit mozek, aby vymysleli něco úžasného, nezjistitelného…"
Poirot si povzdechl. Píchlo mě u srdce, jeho optimismus se vytratil. Ledový vítr se dostal pod můj svetr a já se otřásla zimou.
Poirot vzhlédl a nasadil úsměv, ale v jeho očích jsem viděla strach…strach z konce.
"Nechcete jablko?"
Zeptal se jen tak a já na něj udiveně pohlédla. Poirot pozvedl ruku, ve které byl papírový sáček. Ze sáčku vytáhl krásné červené jablko a podal mi ho.
Nevěděla jsem co říci a tak jsem ho jen sledovala.
"Au revoir! Mon ami…"
Viděla jsem, jak se jeho silueta vytrácí v dáli. Udiveně jsem se tím směrem dívala, v ruce jsem stále držela červené jablko.
Tak toto bylo velice podivné setkání. Pokrčila jsem rameny a znovu jsem otevřela knihu:
""Jak ráda vás zase vidím, zlatíčko," podala jí spisovatelka ruku začerněnou od kopírovacího papíru, zatímco se druhou rukou marně snažila upravit si vlasy.
Loktem shodila papírový sáček umístěný na rohu stolu a po celé podlaze se rozsypala jablka."

Citace z knihy "Karty na stole" od Agathi Christie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | E-mail | Web | 26. září 2013 v 21:05 | Reagovat

Velice povedená povídka;) A krásný blog! Přeji hodně štestí;)
Budu ráda, když mrkneš na můj a okomentuješ mi... mno snahu o literární dílo do soutěže;)
Jen tak dál!

2 Anet Anet | Web | 26. září 2013 v 21:09 | Reagovat

Páni..na tvůj výtvor jednoduše nestačí..neznám knihu,ale tohle je jen tvůj příběh a proto se mi také tak líbil..v tvém podání to bylo famozní..prostě magnifique...xDD

3 Aliwien Aliwien | E-mail | 27. září 2013 v 13:06 | Reagovat

Dobrá povídka.  Taky jsem přispěla svou troškou do mlýna.  Zkus mrknout na Alenkawien.blog.cz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama