
Přednastaveno!
Vykročila jsem na trávník a srdce mi plesalo. Bea mi hned zatáhla do pokoje a na Facebooku mi ukázala všechny fotky našich přátel, se kterýma jsme těch čtrnáct dní o prázdninách trávily.
"Zdá se mi to jako chvíle, co jsem tu byla naposled" řekla jsem a neodvažovala jsem se podívat na Bea, jelikož tu vždy rozesmutnila vzpomínka na to, jak sme se musely loučit a že se budeme ještě hodněkrát loučit.
"A co mamina?" zeptala se mě a ignorovala změnu v mé náladě. Neměla jsem chuť jí vyprávět, jak se máma teď ocicmává s cizím chlapem někde na pláži pod deštníkem. Ona dost dobře věděla, že toto téma je tabu, ani nevím, jak se k tomu dostala.
"Dobrý, a co táta, de mu podnik?"
"Jo de, někdy až moc dobře, jelikož ho nevidíme celé dny."
Zbytek odpoledne sme strávily povídáním o zážitcích, trapasech a chvílých, kdy sme se neviděly. Když nás MArgo zavolala k večeři, venku se stmívalo a já jsem byla unavená.
Večeře proběhla v relativním klidu. Po večeři Mi Bea řeklla, že jde s kámošema ven, jestli se k nim nechci připojit. Nic jiného mi nezbývalo, a tak jsem s ní vyrazila. Sice mi kámoše představila, ale nemohla jsem s nimi nahodit řeč. Kolik se toho od minule změnilo. Neměla jsem jim co říci a tak když šli na nějakou pochybnou skupinu do kulturního domu, raději jsem se rozhodla pro procházku na čerstvém vzduchu. Vzala jsem to kolem parku, kde jsem to dobře znala, tedy jsem si to alespoň myslela. Pravda však byla jiná. Po chvíli jsem zjistila, že nevím kam jít. Noc padla a nikde nikdo.
Posadila jsem se na lavičku a zaívala jsem se na nebe. Najednou mi přišlo, že se proti mě postavil celej svět.
Mé idee se zhroutily, ani jsem si nevšimla, že si přisedl kluk.
"Ahoj, děje se něco?"
zeptal se tak bezstarostným hlasem, až jsem nadskočila. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen nejapný žert a že mi chce dotyčný vyprovokovat, ale jeho oči byly tak upřímné.
"Nic moc, jenom mi mamina upláchla k moři, zjišťuji, že sestřenku vlastně ani neznám a navíc jsem se ztratila..."
Nastalo rozpačité ticho, které prolomil ten kluk.
" S prvníma problémama ti nepomůžu, ale ten poslední vyřešíme, kde bydlíš?" usmál se tam medově, až jsem si byla jistá, že má nad hlavou svatozář.
"Já? Vždyť se ani neznáme a ty se mě hned ptáš na adresu?"
Kluk se zatvářil rozpačitě, "Ach, promiň, no víš, já na seznamování moc nejsem...tedy já jsem HArry a ty?"
Usmála jsem se "Clarrysa, těší mě"





Vypadá to moc zajímavě. Určitě budu číst dál. :))