Alexis - bohyně 9. díl

14. září 2013 v 20:51 | Ecritte
Mohou se tu vyskytovat erotické prvky či brutální scény

Nikdy nezapomenu na tu chvíli. Necítila jsem nic, jen mé bušící srdce.
"Ty parchante! Vstávej!" řvala jsem a bušila jsem do bezvládného těla Sebastiana. Slzy mi tekly a já nemohla udržet vzlyky. Pohladila jsem ho po hrudi.

Cítila jsem, jak se mi od znamení na krku rozlévá teplo, konečky prstů mě brněly. Jen jsem zalapala po dechu, když se Sebastienovi zvedla hruď a pohnuly oční víčka.
"Sebastiane?!" zašeptala jsem a cítila jsem, jak mi ty slova uvízly na rtech.
Otevřel oči a usmál se na mě.
"Mám štěstí, že tě mám..." řekl, tvářil se tak něžně, jako ještě nikdy dřív. Jeho dech byl sladký a jeho ústa se přibližovala k mým. Naše rty se spojily v jedno.
Sebastian mě převalil na záda a začal postupovat níž a níž. Ladn mi zbavil trika a kalhot. Byla jsem v jednom nebi. JEho tělo se ke mně tisklo a jeho dech jsem cítila na mém těle.
Mezi polibky mi šeptal překrásná slůvka.
Zajela jsem mu prsty do vlasů a jemně jsem si ho přitáhla, to už si sunaval košili. NAskytl se mi pohled na bohémské tělo.
Vymanila jsem se z pod jeho pevných paží. On se zasmál a nechal sel íbat všude po těle. Cítila jsem teplo, které z něj vycházelo.
"Ty seš teda ale rychle fit" zasmála jsem se, když jsem ho líbala na jizvě, kde ještě před pár minutama byla smrtelná rána.
"Nejsem tak blbej aby jsem si tuto nechal ujít."

Něco tak krásného jsem v životě nezažila. Vyvrcholení dosáhl souběžně se mnou. Udýcahně jsme si lehli na záda. ZAvřel oči a já jsem se nad něj lehce naklonila. Sledovala jsem křivky jeho tváře a jeho plné rty, dlouhé a husté řasy.
Vypadal jako nadpřirozená bytost. Ještě nikdo mě za tak krátkou chvíli neuhranul. Nebyla jsem coura, která vletí každému hned do postele, ale v Sebastienovi je něco tak kouzelného, nemohu se od něj hnout na krok...
Vypadal, jako když spí, jeho hrudník se zvedal v pravidelných intervalech.
Poté otevřel oči a pohlédl do mých.
"To sme asi přehnali."
Zatvářila jsem se nechápavě, jelikož jsem tomu nemohla uvěřit. To bylo správné, tedy alespoň myslím.
"Nechci na to myslet, ale být bohyně neznamená jen sedět na Olympu, popíjet a jíst, bavit se. Skoro všichni démoni si přejí tvojí smrt a nejméně půlka se bude snažit ti k ní dopomoci. Já nesnesu, kdyby se ti něco stalo..."
Bylo ticho, po chvíli jsem zavřela pusu.
"C...co...ale co s tím?"
Zeptala jsem se naprosto hloupě a vzápětí jsem toho litovala.
"Odstoupím, už nesmím být tvůj strážce..."

Opravdu se Sebastian vzdá přítomnosti Alexix?

Pokračování příště...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama