Alexis - bohyně 8. díl

9. září 2013 v 20:44 | Ecritte
Oba se přikrčili a vypadali, že se chystají k útoku. Kdo bude rychlejší? Snad Sebastian...
Jizva pálila jako divá. Najednou se ozval výkřik. Okamžitě jsem vzhlédla a uviděla jsem Sebastiana jak se drží jednou rukou za bok a druhou se snaží to zvíře odehnat. Garáží se rozlil pach krve.



Do očí se mi nahrnuly slzy.
"Sebastiane..." zašeptala jsem a hrdlo se mi sevřelo. Ta zrůda se ho snažila dodělat. Cítila jsem, jak mě ovládá hněv. NAjednou se ve mně vzedmula síla. Cítila jsem, jak mi znak na krku propůjčuje svoji magickou moc. Postavila jsem se.
"Alex...ne..." zašeptal Sebastian a ta zrůda se na mě podívala. Věděla jsem, že po tomto zabití bude má přeměna v bohyni dokonalá.
"TAk dem na to, ty zrůdo." sikla jsem mezi zuby a obešla jsem stůl. Sebastian se začal zmítat, chtěl mi zuabránit, ale jeho zranění to neumožňovalo, ni by mě nezastavilo.
"Catans deal"
Ta slova nevyšla ze mě, jakoby tu promluvil někdo jiný, někdo, kdo ovládá nějaký starý a již vymřelý jazyk, ale to mé rty se hýbaly. Nesměla jsem se vyvést z míry. V ruce jsem sevřela rukojeť, která byla ovázána rudým šálem.
Napřáhla jsem obě dvě ruce před sebe. Slyšela jsem jen Sebastienovo zaúpění, ale rozhodně to nebylo bolestí, spíše nesouhlasem. Krev mi tepala ve spáncích a já jsem s řevem vyrazila proti té obludě, která tupě zírala na mou zbraň.
Obluda uhnula a drápy se zaryla do podlahy. Vyrazila jsem znovu a znovu, elegantně jsem kryla výpady a sama útočila s mrazivou přesností. Věděla jsem, že dokážu všechno. Obluda mě vymrštila, ale já jsem celou svojí vahou dopadla na ní. Po rukách mi stékalo něco teplého. Krev obludy byla všude a meč, který jsem stále třímala v ruce byl zabodnut do krční páteře.
Rychle jsem se vupamatovala, ruce jsem si utřela do propoceného trika a sehla jsem se k Sebastienovi.
Měl zavřené oči, okolo něj byla spousta krve. Sáhla jsem si na znamení, bylo studené, projistotu jsem se podívala do mého odlesku na kapotě auta. Znak už byl zas světlý.
Po tomto ujištění jsem zvedla Sebastiena, jako kdyby to bylo dítě a ladně jsem otevřela západku i tlusté dveře a vyběhla jsem po schodech do pokoje.

"Vydrž, hlavně vydrž" šepala jsem Sebastienovi do ucha, když jsem ho pokládala na postel. Nadechla jsem se a rozepnula mu zakrvácenou košili, jeho zranění vypadalo děsivě.
Potlačila jsem závrať a začala jsem trhat první triko, co mi přišlo pod ruku. Díky stále opakujících se kurzech první pomoci jsem zavázala Sebastienovu ránu. Uložila jsem ho do postele a sledovala ho. Krůpěje potu mu smáčeli polštář. Celou noc jsem u něho seděla a vymněňovala mu obklady na sražení horečky.
Celou dobu jsem se modlila, aby to přežil. Cítila jsem, že ho ztrácím.
"Ne! Ne! NEblbni, tohle není sranda!" hystericky jsem křičela a brečela jsem. Když jsem cítila jeho poslední výdechy, položila jsem si hlavu na jeho hruď, "Neumírej..."

Pokračování příště

Umře Sebastian? Co bude Alexis dělat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama