Alexis - bohyně 7. díl

8. září 2013 v 21:26 | Ecritte
"C...co? V nebezpečí, ale jak?"
Neměla jsem čas cokoliv vykoktat, jelikož už mi Sebastian chytnul za ruku a odtáhl mě od okýnka. Vyjekla jsem, jelikož těsně vedle mě proletěla dýka.
"To mohla být..." neměla jsem čas se znovu otočit, ale nejspíš to tak bylo lepší.

Sebastian jen prolítl schodištěm a místo aby zamířil ke dveřím, zabočil do sklepa. Při cestě vytahoval mobil a nehleděl na to, že já jsem mu jen tak tak stíhala.
"HAlo? Richarde! Průser, našli nás..." potichu zadrmolil do telefonu a típl ho.
"Rychle! Pojď sem!" pomohl mi se dostat za železné dveře a urychleně za sebou zavřel a zaklapl pojistku. Rozsvítila jsem a konečně jsem spatřila, kam sme to šli. Do podzemních garáží!
Vedle nás stály ty nejluxusnější auta, jaký si dokážete předtsavit. Vydechla jsem.
"Slušný co?" spokojeně se ozval Sebastian, "půlka je moje."
"A kdo po nás vlastně de?" zamluvila jsem nastalé ticho, nechtěla jsem přiznat, že i když se Sebastian chová arogantně, ve skutečnosti je to nesmírně roztomilý.
"Démoni"
"Kdo že?"
"No přece strážci podsvětí, co se snaží ovládnout svět, to ve vašich povídačkách neni?" Jeho hlas zněl opravdu překvapeně a já jsem si jen pomyslela, že je skvělý herec.
Neměla jsem čas odpovědět, jelikož mě Sebastian strhnul za záda, když se ozvaly kroky. Kroky se pomalu blížili a my jsme ani nedutali.
"Sebastiane, tady Richard, jdu sám, neboj se."
Sebastian povolil své svaly a popošel k zajištěným dveřím. Odcvakl západku a pootevřel dveře. Za nimi stál stejně hubený chlap, který měl ve tváři vepsáno víc strastí než Sebastian. Černé vlasy mu spadaly do očí a vrásky byly prohloubené řekou času.
Opatrně vešel do garáží a rozhlédl se. Poté zavřel opatrně dveře a postavil se zády k nim.
"Sebastiane, ty nejseš moc opatrný. Kde máš bohyni?!"
Jeho hlas zněl jako uragán, naprosto mě ochromil a jizva na krku mě začala pálit.
"Sebastiane, kdo to je." Snažila jsem se mu pohlédnout do očí, ale jeho tvář byla kamenná a strnulá.
"Kdo to je?!"
Sebastianovo tichý hlas mě polekal.
"Já nevím."

Ten muž, který se jmenoval Richard se hlasitě zasmál. Asi tak by se smál padouch v realitě. Jeho smích byl jako když se tříští sklo. Najednou jeho tvář jakoby ztratila tvar. Sebastian mě stiskl, ale nepřestával se dívat na tu horu masa, která se před jeho očima měnila v něco naprosto jiného, v něco nelidského.
"Démon" sikl Sebastian a vytasil dýku.
"Běž se schovat, honem!"
poslední slovo vykřikl.
Naproti nám stálo zvíře, které vypadalo jako velice ošklivý vlkodav. Jeho tesáky byly obrovské a krvavě zbarvené. JEho sliny se syčením dopadaly na zem.
Nečekala jsem na nic a schovala jsem se za spadlý stůl. Doufala jsem, že nebudu muset zabít,m jako minule v tý uličce. Za mnou se ozývali křiky. Jak Sebastianovi tak kňourání psa.
Ohlédla jsem se za mě a spatřila jsem, jak Sebastian odrazil útok psa a přikrčil se. Vypadali jako dva lvi co se perou, přežít mohl jen jeden....

Pokračování příště

JAk dopadne souboj mezi Sebastianem a démonem a co bude s Alex?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama