Alexis - bohyně 6. díl

14. srpna 2013 v 20:36 | Ecritte

Ze Sebastianem jsme si povídali až do noci. Dozvěděla jsem se, že on sám je polobůh a je něco jako můj "poskok", nesmí se ode mě vzdálit, ani nemůže, jelikož ho to bude stále táhnout ke mně. To mě velice potěšilo a polichotilo. Typovala jsem ho spíše na anděla, nebo upíra, samozřejmě jsem se prořekla a on se začal smát, že my lidi máme zajímavé představy, ale upíři a padlý andělé existují jen výjimečně, ve světě, kam jsem se dostala se upírům říká vessang, nebo jen sang, netopýr a je to naprosto něco jiného, než známe z hororových či romantických filmů. Normální stvoření, které vysává z lidí sílu, štěstí, je velice obratný a rychlý. Dozvěděla jsem se také, že právě ti čtyři mužové byli jedni z "upírů".
Ani nevím, kdy se to stalo, ale usnula jsem. Byla jsem za to velice ráda, jelikož to znamenalo, že se ve mně fénix ještě zcela nezabydlel a zbývá něco lidskosti ve mně.




Docela mi to nahnalo strach, mýt pro mě neznámou sílu v těle, které mě pomalu, ale jistě přeměňuje v boha. Samozřejmě jsem se pošetile zeptala, jestli bohové žijí na Olympu, nebo tak nějak, Sebastian se zasmál a k mému překvapení mi řekl, že před tisíci lety se museli přemístit, jelikož je lidé moc otravovali svými potřebami, na které zrovna neměli bohové čaj, jelikož zas utekli titáni.

Ráno mě probudilo pohlazení a zašeptání: "Alexis, už je den, neměla by si celý svůj nekonečný život prospat"
Protáhla jsem se a s ospalkami v očích jsem se posadila. Nepoznala jsem, jestli už je den, jelikož žaluzie u malého okna, které bylo jedno z mála v tomto hotelu, byly zataženy. V koupelně jsem se upravila a když jsem se vrátila, malý konferenční stolek byl obložen jídlem.
"Myslel jsem, že asi budeš mít nějaké lidské potřeby, takže jsem nechal připravit menší snídani" Sebastian se zubil, zatímco popíjel z číše nějakou nafialovělou tekutinu.
"To je ten…no ta…."
"Víno?!"
"Co? Já myslela asi něco jiného,"
"Je to normální víno, italské, velice staré a těžko sehnatelné, ale o to jeho trpkost přechází v ústech v nasládlou chuť."
Jen jsem pokrčila rameny, jelikož , můj žaludek hlasitě protestoval proti jakékoliv diskuzi.
Dala jsem si toust z marmeládou. Kus sýra a překrásně vonící pečivo, které muselo být odněkuď od jihu, jelikož v něm byly zapečeny olivy. Když jsem byla plná k prasknutí. Zvědavě jsem se přitočila k Sebastianovi, který měl před sebou rozloženou mapu a něco si mumlal.
"Co to děláš?" Zeptala jsem se a nahlédla jsem Sebastianovi přes rameno.
"Zkoumam tu nejlepší cestu, kterou by jsme se dostali do New Hampshiru, tam máme něco na práci."
Nelibě jsem se ušklíbla. Nelíbilo se mi, že mi nikdo zase nic neřekl. Pokrčila jsem rameny. Radši jsem si ještě jednou užila luxus bylinné bublinkové koupele, pro případ, že by jsme byli na cestě tak dlouho, že by jsem už neuměla vyslovit ani slovo "mýdlo".

V koupelně jsem pohlédla do zrcadla a znovu se podívala na mé nové znamení na krku. Včera bylo spíše do rubínova, ale dnes chytlo znamení černou barvu, jen tu a tam probleskla sytě rudá. Vypadalo to, jako kdyby slunce i fénix byli v jednom ohni.
"Sebastiane!" vykřikla jsem.
"Sebastiane, to znamení! Něco se s ním děje! Ono hoří!"
Sebastian přiběhl, podíval se na znamení a vyběhl do ložnice a s velkým rachotem s něčím třískal.
Když jsem šla za ním, přemisťoval veškeré oblečení ze skříně do malé tašky, ani seto tam nemohlo vejít, nebylo to možné, k mému překvapení se to tam vešlo, jak jinak.
"Co to znamená?"
Sebastian se otočil a kousavě poznamenal, "že nemáme čas cokoliv plánovat, jelikož sme v nebezpečí!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gréti Gréti | Web | 30. srpna 2013 v 11:39 | Reagovat

Práve som si príbeh prečítala celý od začiatku. Nevedela som sa od toho odtrhnúť - všetko bolo prekrásne napísané a nič tomu nechýbalo :D
Kedy bude ďalší diel? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama