Alexis - bohyně 5. díl

13. srpna 2013 v 14:37 | Ecritte

"Alexis? Toto je můj přítel Denis, nechá nás u sebe než budeme připraveni vše vyřešit,"
Denis byl kulatý mužík menšího vzrůstu. Bodře se usmíval a pokynul mi.
"Budu vám vždy nápomocen"řekl s úsměvem a po jeho kulatém obličeji se rozlil úsměv. Okamžitě ze mne spadl stres, jako by to vše bylo za námi.
Hotel to byl opravdu luxusní, sametové rubínové stěny, obrovské stropy s křišťálovými stropy, schodiště, které vypadalo velice starobyle, ale bez jediného škrábnutí.
Náš pokoj byl v patře, úplně na konci chodby. Byl překrásný, plný starobylého nábytku a s obrovskou postelí s nebesy. Sedla jsem si na ni a rozhlédla jsem se. Bylo mi příjemně.
"Sebastiane?" Sebastian se otočil a přestal štelovat televizi, která byla naproti postele,
"Co se vlastně stalo, co se to děje?"
vypadal vyrovnaně, zřejmě o v nejbližší době očekával tuto otázku.
"Vysprchuj se, obleč se do něčeho čistého a poté si popovídáme," přikývla jsem, koupel mi jen prospěje, ale do čeho se mám obléct, vždyť všechny mé šaty zůstaly v sídle Marlgate v mém pokoji naproti schodišti. Sebastian se znovu otočil, jako kdyby mi četl myšlenky otevřel skříň a tam byla spousta oblečení. Užasle jsem, tolik oblečení jsem pohromadě ještě neviděla.
"Bude mi to?" zeptala jsem se a vytahovala jsem triko z hromádky. Bylo šedé s potiskem DC.
"Tak to zkus" řekl Sebastian a znovu se obrátil k televizi, na které teď běžel fotbal. Sundala jsem si košili a přetáhla si šedé triko přes hlavu. Padlo jako ulité.
"Nebude vadit, když si něco z toho pučim?" zeptala jsem se a snažila jsem se zakrýt, že by jsem nejraději sbalila všechno.
"Ne, je to vše tvoje" řekl Sebastian lhostejně a přepínal programy. Pokrčila jsem rameny a našla jsem ještě tmavé džíny a nějaké to spodní prádlo.
Když jsem vešla do koupelny, oněměla jsem úžasem. Obrovská vana, hedvábné ručníky už připravené, ty nejdražší kosmetické přípravky. Chvíli mi trvalo, než jsem našla, jak se zapíná voda. Po vyzkoušení všech tlačítek jsem měla bublinkovou koupel s květinovou pěnou, která byla zbarvena do růžova. Sen každé holky. Propocené oblečení jsem dala do koše a vlezla jsem si do té požehnané koupele. Když už jsem byla mírně omámená těmi vůněmi, zabalila jsem se do bílého županu, který visel na věšáku vedle skříněk. Podívala jsem se do zrcadla. Mokré vlasy vypadaly jak provázky. Ve skříňkách jsem našla hřeben a pomalu jsem si je rozčesávala. Najednou jsem si všimla něčeho, na mém krku. Odhrnula jsem vlasy a tam byl oranžový symbol. Vypadalo to jako slunce, okolo kterého jsou nějaké znaky a ve prostřed obrázek nějakého ptáka. Vyděsilo mě to a připomnělo mi to, co se stalo v té uličce. Oblékla jsem se, vše mi padlo, a vešla jsem do ložnice. Tam seděla Sebastian na posteli a sledoval nějaký dokumentární seriál. Otočil se. Stála jsem ve dveřích, rty stažené a ruku na znamení na mém krku.
"Posaď se," řekl Sebastian a sám se uvelebil v tureckém sedu na saténovém přehozu, který byl úhledně upraven na posteli.
Poslechla sem a mlčky jsem se posadila, věděla jsem, že se mi vysvětlení nebude líbit. Sebastian si povzdechl a začal.
"Jak jistě víš, existuje dobro a zlo. Je velice důležité, aby bylo v rovnováze, nesmí zlo převyšovat dobro. O to se stará řada lidí, tedy spíše osob se zvláštními schopnostmi. Jeden z nich jsem já a ty…" odmlčel se, ale já jsem nic neříkala, snažila jsem si všechno zapamatovat. "Má matka paní z Marlgate střežila veškeré dobro, byla bohyně z Arraratu, střežila chaos, střežila sílu, která vyrovnávala misky vah. Ona již déle tušila, že nestačí na tuto práci, byla obklopena těmi nejlepšími strážci, ale nestačilo to. Její dům byl chráněn magií, ale něterý z jejích nejvěrnějších zradil a prozradil opravdu zlým lidem, kde se skrývá moc fénixe a oni ji chtěli získat, ona však svoji moc předala tobě, aby ty jsi byla jejím zástupcem, aby ty jsi byla další bohyně." Sebastian se na mě podíval, byla jsem zmatená, "Já? Ale to není možné, vždyť mě neznala, nemohla vědět, že jí nezradim, nemohla vědět, jestli zklamu."
Sebastian se usmál, "Ona v tebe věřila, věděla, že ty máš v sobě dobro a nevinnost."
"Ty si ze mě děláš jen srandu, viď? Vždyť mě dneska málem zabili, " Sebastian pokrčil rameny,
"Ale tys je zvládla, tys zabila dva z nich a to ještě neumíš využívat svou sílu."
"Sílu, vždyť mě zavřou! Zabila jsem dva lidi!"
Sebastian se uchechtl a to se mi nelíbilo.
"Alexis, o tom se žádný smrtelník nedozví…"
"Smrtelník?!"
"Co-pa si myslíš, že existuje jen jeden svět? To tě někdy nenapadlo, proč se vyskytují sériové vraždy, které "nikdo neudělal"? Proč jsou katastrofy jako zkáza Titanicu?"
Byla jsem ohromená, Sebastian to řekl jako by nic.
"Takže já jsem, jaks mi to nazval? Bohyně?""
"Ano, Bohyně"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama