Alexis - bohyně 3. díl

10. srpna 2013 v 23:05 | Ecritte
POZOR MŮŽE OBSAHOVAT NESLUŠNÉ VÝRAZY!

Omdlela jsem, ale stále jsem vnímala, co se děje okolo mě. Jako kdyby jsem byla jen uzavřená v nějaké věci, v mém těle. Bolest byla nesnesitelná, cítila jsem, jak mě někdo zvedá a pokládá na něco měkkého. Poté mi někdo jiný nadzvedává hlavu a na krk mi věší něco studeného. Sotva to dopadne na mojí kůži, stane se něco, v co jsem už ani nedoufala. Najednou jde od srdce chlad, oheň se stahuje do jednoho místa, místa na mém krku. Konečně cítím, jak mé plíce vdechují kyslík, konečně vidím světlo.
"Už je vzhůru?" něčí obličej se sklání nad mým, chce se mi tu osobu obejmout, ale zatím se nemohu pohnout.
"Myslím že už se probírá, podívejte se, reaguje na světlo" zářivé světlo mě oslepilo, nejraději by jsem si zakryla oči rukou, ale ta byla jako kdyby ji někdo oddělil od mého těla.
Pomalu jsem si začínala uvědomovat skutečnost, že se stalo něco moc divného a že mi Sebastian a paní dluží vysvětlení, tedy teď už nejspíše jen Sebastian, nebo by jsem měla říkat spíš pan z Marlgate?
Znovu to otravné světlo, teď už mi vážně vytočilo, "Dejte to pryč!" řekla jsem podrážděně a otevřela jsem oči. Kolem mě byl pokoj, který jsem znala jen letmo, když sem přinášela paní čaj a oběd. Vedle mě stál Sebastian a osobní doktor paní.
"Konečně, Alexis!" vykřikl Sebastian a v jeho hlase zněla úleva.
"Vítám vás mezi námi slečno Starbugová" doktor byl pobledlý, ale teď se mu do tváří vracela růž, "už jsme mysleli, že jsme vás ztratili"Sebastian si významně odkašlal a doktor se hned opravil, "tedy jen já" sklopil oči a pousmál se. Nemotorně jsem se posadila, Sebastian mě chytnul, byla jsem ráda, jelikož bych asi spadla znovu do lenošky, jak jsem si teď všimla.
"C...co..." nemohla jsem ze sebe vydat slova, ů"co paní...ona je..."
doktor i Sebastian okamžitě posmutněli.
"Bohužel to nemohu vyvrátit, i když bych rád," doktor znovu zbledl a jeho hlas zněl plačtivě.

Byla jsem zmatená, měla jsem spoustu otázek, když mě náhle Sebastian popadl do náručí a odstoupil od okna. To vše se stalo ani ne ve vteřině, byla jsem zmatená, ale než jsem se vzpamatovala, okno vedle postele se s rachotem roztříštilo. střepy byly v tu ránu po celém pokoji. Ledový vítr mi ošlehl tvář, zahlédla jsem pár osob, co se ocitlo v pokoji. Byli vysocí a oděni v černém, všichni něco drželi v ruce a nejspíš to nebyla cukrová vata.
Nestačila jsem si je prohlédnout, jelikož Sebastian vyrazil ze dveří a neuvěřitelnou rychlostí mě donesl jako nic až k autu, doslova mě hodil na přední sedadlo, sám si sedl na místo řidiče a než zavřel dveře, uslyšela jsem strašlivý křik, který nejspíše patřil doktorovi. V té chvíli by se mě krve nedořezal. Uháněli jsme obrovskou rychlostí po silnici.
Byla jsem vyděšená, ale přitom i naštvaná. Tady se něco děje a já nevím co. Nikdo se neobtěžuje mi cokoliv vysvětlit!
"Co se to děje!" hystericky jsem vykřikla, "Co se to tu KURVA děje!" ztratila jsem hlavu, z očí mi vytryskly slzy a cloumal mnou vztek. Vypadala jsem jako časovaná bomba, která se rozhodla, že vybouchne se vší parádou.
Sebastian upřeně hleděl před sebe, ústa stažená a oči těkaly ze zrcátka na zrcátko, nejspíš, jestli nás někdo nesleduje, nejspíš ne, zpomalil a nadechl se.
"Paní z Marlgate nebyla jen tak obyčejná stařenka. Ukrývala v sobě sílu, která byla nadlidská a vyvažovala závaží mezi dobrem a zlem," čekala jsem, že najednou z pod deky na zadním sedadle vyskočí paní a zavolá "Apríl!" Ale nestalo se tak. Byla jsem naprosto vyděšená.
"Sebastiane...viď že tu sílu, nebo co to je, nemam právě já....Sebastiane?!"
Sebastian si jen povzdechl, "Alexis..."
"Jak se jí dá zbavit" pronesla jsem ledovým hlasem, ale kupodivu to Sebastiana nevyvedlo z míry.
"To se nedá, možná že když...ne to ne, to by bylo strašně nebezpečné" jeho hlas zněl vyčerpaně a bylo v něm slyšet cosi, co ve mně budilo pocit, že je stejně bezradný jako já.
"Chci okamžitě vystoupit!" řekla jsem příkře, "teď hned"
Sebastianův hlas se změnil, "Ale Alexis, oni tě najdou, zabijou tě, to nemůžeš..."
"Okamžitě" můj hlas zněl tak tvrdě, až jsem se sama polekala. Sáhla jsem po klice a otevřela jsem, v tu ránu auto zastavilo, zřejmě Sebastian usoudil, že když se rozmáznu na silnici a zbyde ze mne hromádka čehosi, ničím to nepomůže, byla jsem za ten úsudek i vděčná.
"Alexis..."
Slyšela jsem za mnou, když jsem s ohromnou ránou zavřela dveře. Vztek mnou lomcoval a já jsem se vydala do spleti uliček v neznámém městě.
Nejenže mi nic neřekli, nejenže jsem k tomu neměla svůj názor, nejenže mě naprosto využili, Sebastian mi lhal a prožila jsem neskutečnou bolest, byla jsem na pokraji smrti a ztratila jsem práci, ale navíc tu nejspíš nepřežiji jedinou hodinu, jelikož nemám kam jít a pár pochybných osobností, který klidně vejdou oknem mě chtějí zabít, tak, jak zabili doktora.
"Neboj holčičko, jako doktora ne, mnohem hůř..." lekla jsem se a zastavila jsem, z boční uličky za mnou vyšlo pár tmavých postav. Nevěděla jsem co dělat, nohy mě neposlouchali a hlas mi vypověděl. Bylo mi jasné, že jsem se přecenila, žádnou hodinu, já nebudu žít ani deset minut!

Alexis - bohyně

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama