Alexis - bohyně 1. díl

8. srpna 2013 v 11:48 | Ecritte

Něžně utrhnu květinu a porovnám jí s obrázkem ve staré knize. Žluté kvítky mi do srdce vnáší radost. Pečlivě uložím květinu do vaku a na pergamenu ze seznamu vyškrtnu další podivné jméno. Už zbývá jen jedna květina. Zahání upíry, lokalita neznámá její jméno je nekousanka. Pokrčím rameny a vydám se na cestu. Co jsem přijala místo pomocnice ve vile Marlgate už mi nic nemůže překvapit. Po té, co mě vyhodili z novin a vyměnili za vysokou blondýnu, která sedává na stole u ředitele a vaří mu kafe, jsem dlouho nemohla najít práci. Placení podnájmu už jsem dál nemohla odkládat. Měla jsem štěstí v novinách jsem našla inzerát, že stará paní von Marlgate shání pomocnici, která jí bude stále u boku a bude ochotna se přestěhovat do vily. Okamžitě jsem zajela na uvedenou adresu. Vila vypadala zvenčí dosti staře a neudržovaně, i její zahrady svědčili o tom, že už se jich pár let nikdo nedotkl. Vzala jsem za mohutné klepadlo ve tvaru lví hlavy. Byla jsem okouzlená, z vily najednou vyzařovala historie. Po zaklepání mi otevřel velice starý pán, který byl oblečen jako sluha z nějakého historického filmu. Vše mi ukázal, povyprávěl mi o předcích paní von Marlgate a zavedl mě do mého pokoje, tedy spíše komnaty, která byla hned naproti schodišti, okamžitě jsem věděla, že se tu budu cítit velice dobře a když jsem se dozvěděla plat a to, že tu budu mít stravu, bez váhání jsem místo přijala a druhý den jsem se nastěhovala. Pan domácí z činžáku se tvářil velice ohromeně, když jsem přijela limuzínou s řidičem, vtiskla mu do rukou peníze a přidala mu za další měsíc pronájmu, aby neměl škodu a rychle jsem si svých pár kufrů naložila a srdečně zamávala. Ve vile mám docela jednoduchou práci. Brzy ráno přináším paní čaj, poté poklidím po chodbách společně s ostatními zaměstnanci a poté přinesu paní oběd, odpoledne mám volno, nebo se snažím vyplnit úkoly, které smím dělat jen já. Normální člověk by to vzdal. Honit se po lese a hledat květinu, která má prapodivný vzhled a název a pravděpodobně jste ji v životě neviděli.
Jdu už dost dlouho, les je stále tmavší a tmavší a obloha také pohasíná. Jsem unavená, ale nechci se vrátit, aniž by jsem splnila úkol. Už ani nevím, jak se dostanu zpět k vile, když se zastavím před obrovským srázem. Protéká tu řeka, slyším její zurčení. Když se podívám přes okraj, zatočí se mi hlava. Sráz je velice strmý a jílovitý, tu a tam jsou na něm trsy trávy. Povzdechnu si, jelikož spatřím na srázu květinu. Ta květina je bílá a má na sobě rudé skvrnky, jako kdyby jí někdo potřísnil krví, ano, je to nekousanka, znám ji nazpaměť, jelikož u každé bílé květiny jsem studovala ilustraci v knize a doufala, že je to právě ona. Zatajím dech, takový blázen snad nejsem, ale už si vyhlížím stromek. Najdu si jeden pěkný ohebný a chytím se ho.
"Jo, jsem blázen", vyslovím teď už nahlas a opatrně sestupuji.
"To tedy jste," ozve se mužský hlas.
S úlekem pustím můj záchranný stromek. Každou vteřinu očekávám dopad, ale nic se neděje. Otevřu oči a zjistím, že mě něčí ruka pevně svírá za zápěstí. Chci se přitáhnout nahoru, ale přeci jen sáhnu po květině a utrhnu ji. Když se s námahou vytáhnu nahoru, květinu uložím do vaku a rozzářím se, úkol splněn s nasazením vlastního života, ale někdo tu je se mnou, můj zachránce, vzhlédnu.
"Dě...dě...děkuju" vykoktám ze sebe. Hledím na vysokého muže s havraními vlasy a s černýma očima, ve kterých se jiskří. Jeho rty se kroutí do úšklebku. Uvědomím si, že mám otevřenou pusu a rychle jí zavřu.
"Nemáte za co," řekne muž šarmantním hlasem,
"není vám nic?". Usměji se, v jeho starostlivým výrazu je něco nadpřirozeného.
"Ne, jsem v pořádku,"
"Promiňte, ani jsem se nepředstavil." řekne muž a ukloní se,
"Jmenuji se Sebastian"
"Já jsem Alexis, těší mě"
"Potěšení je na mé straně. Kam vás mohu doprovodit?"
Jeho hlas je tak upřímný, ale přitom podmanivý a okouzlující.
Bez přemýšlení vykoktám: "Vila Marlgate a prosím, pro vás Alexis"
"Tak dobrá Alexis, máme společnou cestu, ale doufám, že už se nebudete vrhat ze srázů" zasmějeme se. Cesta ubíhá velmi rychle, ani se nenadějeme a stojíme před bránou vily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Houbička Houbička | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 11:53 | Reagovat

Skvělý! :) moc se těším na příští díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama