Sídlo Cortergate

7. června 2013 v 20:25 | Ecritte
Odlehlé sídlo, obklopené panenskou přírodou mě na první pohled ohromilo. Dodnes si to nemohu vysvětlit, jakmile jsme přijeli k oné stavbě. Jmenuje se zámek Cortergate.
Jednoho rána se na dlážděné, jindy tiché a poklidné, cestě ozval dusot koňských kopyt a drnčení drožky. Sloužící už stáli v naškrobených šatech před bránou a s úsměvem mě a mé sestře Margaret pomáhali se zavazadly. Vše bylo perfektní. Má sestra vypadala jak nikdy, zas se do jejích bledých tváří vrátil růž a oběd toho dne snědla s velkou chutí, což se od smrti našeho otce ještě nestalo.
Nevím čím to bylo, snad čerstvým vzduchem, nebo onou záhadnou a až nadpřirozenou sílou sídla Cortergate.


Hodlali jsme zde zůstat nanejvýš týden, ale náš pobyt se velice protáhl, až dnes si uvědomuji, kolik let jsem jen tak promarnil.
Služebnictvo bylo vlídné, jídlo výborné, vzduch až moc čistý a lidé ve vesnici až moc nezkažení. Miloval jsem sedění v lenošce a pokuřování, sestra se vždy celé odpoledne procházela po zahradě, poté jsme snědli výbornou večeři, zahráli si kulečník, popili Whiskey a šli spát, dnes se ani nedivím, že tyto dokonalé chvíle museli skončit.
Pátou noc na sídle Cortergate mě vzbudil šramot, který vycházel z pokoje naproti, kde spala má sestra. Ani nevím proč, ale měl jsem pocit, že se něco děje, něco nemilého. Nikdy jsem moc nedal na pocity a nikdy jsem nevěřil na další šestý smysl, ale té noci mě ten šestý smysl přemohl.
Když jsem si zavázal župan a nazul přezůvky, opatrně jsem otevřel dveře a přešel chodbu, i když to byl jen kousek, už už sem chtěl vymazat ten prostor mezi náma.
Otevřel jsem a nikdy nezapomenu na to, co jsem viděl. S úlekem jsem zůstal ve dveřích, nad mojí sestrou se shýbal nějaký muž, když pozvedl hlavu, z koutku mu stékala krev. Vzpamatoval jsem se a rozběhl jsem se k sestře. Když jsem doběhl k posteli, i když to byl zlomek vteřiny, ten muž už tam nebyl, jen závěs vál v průvanu otevřeného okna.
Přispěchal jsem k oknu, viděl jsem, jak se na mě dívá ona osoba. Její tvář byla bílá, ale rty rudé, vlasy měl stažené do ohonu vzadu na týlu. Jeho oči byly tmavé. Nerozpoznal jsem z té tváře výraz.
Znovu jsem se podíval na sestru, pravidelně oddychovala a zdála se naprosto v pořádku, šel jsem zpět do postele, vzbudil jsem se skoro na oběd.
Oblékl jsem se, vzpomněl jsem si na incident v noci, ale sestra byla naprosto v pořádku, že by jsem si to jen vymyslel? Že by to byl sen?
Rozhodl jsem se na to sestry zeptat, ale o ničem nevěděla, prý měla jen podivný sen, kdy se nad ní skláněl nějaký muž a pak už si to nepamatuje. S mrazením jsem poslouchal popis onoho muže v zahradě, podle ní byl neskutečně krásný a milý.
Od té doby se vždy sestra po večeři vytratila a přišla až nadránem. Dával jsem to za vinu nějakému chlapci, ale sestra vždy šla zadními dveřmi do zahrady a ráno zad zpět samými dveřmi, chodila do zapomenutého koutu zahrady, kde je to zarostlé. Rozhodl jsem se, že jí budu sledovat.
Když se zas chtěla po večeři vydat na obvyklou procházku, předstíral jsem únavu a šel do pokoje. Poté jsem sešel po schodišti pro personál a uviděl jsem ji, jak otevírá zadní dveře. Sledoval jsem jí až k nějaké kryptě, tedy alespoň si myslím, že to byla krypta, nebo nějaký malý kostelík. Nikdy jsem si ho nevšiml, ale v té chvíli mi to ani nijak nevadilo. Sledoval jsem sestru až skoro do věže, kam jsme vystoupali po točitých schodech. Zastavil jsem se před dveřmi. Když jsem si zvykl na tmu, uviděl jsem jak nějaký muž drží za pas Mag a šeptá jí do ucha. Ani jsem nedýchal. Mag krok po kroku postupovala ke kraji věže a ten muž jí stále něco šeptal. Když mi došlo, co hodlá Meg udělat z mých úst se vydral křik, Meg i onen muž se otočili. V muži jsem poznal onoho "upíra" z osudné noci. V bledé tváři se objevil pokroucený úsměv. Poslední co jsem slyšel bylo skoč!
Probudil jsem se ve své posteli, kolem mě služebnictvo, když jsem se ptal na Meg, vše posmutnělo a doktor, který šteloval hadičku u mého zápěstí mi vpustil do žil něco na otupění.
Meg jsem vystrojil důstojný pohřeb. Ani se neobviňuji, že jsem ji mohl zachránit, nemohl. Byla v moci toho ďábla. Zemřela na zranění neslučitelná se životem, když spadla z věže, byla to nehoda...

Další povídka: Autohavárie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama